Starší žákyně - máme na víc, než co hrajeme (?)

Jsem zvyklý, že se týmům, které jsem vedl a i nyní vedu, začne dařit až v průběhu sezony. Někdy relativně brzy, někdy až později v sezoně. Nejspíš dělám něco špatně, jsem za to odpovědný a zcela jistě v tom hraje roli i má - řekněme - silně emocionální povaha. Prostě musím přiznat, že nevím, jak to někteří soupeři dělají, že jejich nástup do sezony je tak silný. Myslím, že v tom hraje roli příprava hráček z nižších kategorií a na to se v klubu s trenérskými souputníky zaměříme, na to jsme si nedávno i připili. V mojí dosavadní trenérské kariéře, smím-li to tak nazvat, jsem zažil pouze tři vstupy do sezóny, kdy jsem s mým týmem vstupoval jako favorit nebo spolufavorit krajského přeboru starších žákyň a případně i s výhledem na dobré umístění v Českém poháru starších žákyň. Poprvé to na kvaldu na republiku stačilo, podruhé to pokazila neshoda s vedením v předešlém klubu, kdy jsem byl spolu s Vaškem v průběhu sezony odejit a napotřetí nám do toho hodil vidle ten prokletý covid. Začínám si myslet, že mi to není dáno.

Když jsem před pár lety viděl, co za hráčky v ročnících 2006, 2007, 2008 a částečně i 2009 roste, začal jsem se na tyto sezóny s nima těšit. Křivdil bych ročníkům 2003 a 2004, tam se s většinou hráček skvěle spolupracovalo. Ale - až na opravdové výjimky - vnímám už jen hráčky v SKV, proto uvádím ročníky 2006 a mladší. No a rázem tu máme už jen ročník 2008 a brzy 2009 a ty sezony, na které jsem se tolik těšil, protekly jako písek mezi prsty. Strašně mě to mrzí, protože tolik věcí jsem nemohl těm předešlým kategoriím předat, naučit, vzdělávat se při nich a s nima, dostávat se hlouběji do psychologické části trénování a především, nastavovat sobě brutální zrcadlo ze všech stran. (Nejen) proto si přeju, aby už další sezony byly úplné a já mohl vybalit tu poslední trenérskou krabici.

Omlouvám se za dlouhé intro, ale mísí se ve mně mnoho pocitů.

Letošní sezona je totiž zatím jako jedna obří horská dráha. Výprask v kvalifikačním turnaji českého poháru (viď starší článek zde na stránkách), pád do poslední skupiny a i přes zlepšující výkonnost nepostup do vyšší výkonnostní skupiny. Celkem dobrý výsledek v kvalifikaci v kraji starších žákyň, jedno družstvo v A skupině, druhé v B skupině. Ale pořád tam cítím rezervu... tolik věcí vidím v turnaji a tolik věcí bych s nima chtěl probrat, projít v tréninku, že by na to v sezoně nestačilo ani 7 tréninků v týdnu. Ale zpět k zápasům... Dvě obří dardy v kraji kadetek, kde nastupují převážně naše starší žákyně ročník 2007. Nedají se od nich čekat zatím technické a herní zázraky, ale bojovnost a odhodlání už by tam sakra měly být! A zcela protichůdně se k těmto výsledkům přidávají dvě turnajová vítězství v Sokolovském poháru nadějí s jediným prohraným zápasem ze 14-ti a i to v tiebreaku, druhý turnaj odehrán se zapojením dvou mladších žákyň ročník 2009... Jak jsem psal, jak na horské dráze. A to je možná slabé slovo.

Výsledkům jsem nikdy nepřikládal velkou hodnotu, tedy ne v této kategorii. V juniorkách v první lize to bylo jiné kafe. Jenže výsledky jsou odrazem aktuálního stavu družstva. No a teď babo raď: jsme na tom dobře, nebo špatně?

Já jsem většinou kritický člověk a to zejména k sobě. Na sebe jsem fakt ras. Každý trénink, krok, zprávu, článek chci mít lepší, než ten předešlý byl. Přiznám se, často mě nejlepší cvičení napadají během již probíhajících cvičení, často improvizuji a vymýšlím, jak ztížit trénink holkám, aby je to ještě lépe připravilo na zápasové podmínky. Minule jsem našel moje zápisky a přípravy z prvních tréninků, které jsem vedl. Nejdřív jsem se zděsil, jaké hlouposti jsem tam zadával holkám, pak jsem se zamyslel a uvědomil si, že to byly jen vzpomínky na cvičení, které nám trenér dával, když jsem byl sám dorostencem.

Stejně to mám i s aktuálními výsledky holek. Vnímám to kriticky směrem k sobě. SPN není vypovídající turnaj o kvalitě našeho družstva. Ta se projevila v konkurenci jiných týmů v kraji... no jo, ale tam jsme taky nahoře. Jenže dlouhodobě je Ústecký kraj, co se volejbalu starších žákyň týče, trošku na ocasu v republice. Takže tím brutálním zrcadlem mé trenérské práce je Český pohár starších žákyň. A tam - zatím - hoříme. Jenže, opravdu je to tak, že to je odrazem jen mojí práce a mých trenérských kolegů? Ne. Je to jen moje odpovědnost. Asistenti jen dělají, co umí. To já musím zabrat, abych je navedl, kudy z toho ven. A také na to musím navést trenéry mladších kategorií, protože já to musím předat také dál, do kadetek a juniorek. Kde už o výsledky půjde.

Takže se to zrcadlo staví jen mně. Vývoj jde dopředu a nezbývá, než se zlepšit... než TO ještě víc zlepšit...

Holky se hodně zlepšují, kdo tvrdí něco jiného, musí vnímat i tyto souvislosti. Ale my musíme začít především u sebe.

Holkám ve starších žákyních gratuluji k předváděným výkonům, ke skvělé reprezentaci našeho klubu v Poháru nadějí, v kraji starších žákyň a v Českém poháru starších žákyň. Zejména jim však gratuluji k práci, které jsou schopné odvést. Jste neuvěřitelné.

Zbytek teprve přijde.

Komentáře